Lancraft Summer 2014 z pohledu hráče aG.Licitank

Dobrý den komunito Dota2.cz,

LanCraft Summer 2014 je již za námi a já bych rád také sdělil naše zážitky a pocity z této největší LAN události v České a Slovenské republice. Vždycky je dobré hodnotit věci s odstupem, člověku trochu vychladne hlava, uklidní se a zhodnotí věci více objektivněji.

Byl to pro mě osobně můj první LanCraft, to samé pro SeeQuicka a JohnyhoCryptona, naše očekávání bylo z velmi optimistického pohledu TOP5 (Maminečka hlásil, že to vyhrajeme celé, ale to on hlásí vždycky, zkusím z něj vytáhnout jeho dealera, materiál má totiž pravděpodobně slušnej). Teamy jako Family s profem nebo nově složení eErines (Vilík, Miško, Tulex, Nekro, Subrandom) jsem osobně považoval za jasné favority celého turnaje a to bezkonkurenčně. Dokonce i skupiny tomu velice dobře nasvědčovaly.

Hned první hru ve skupině jsme chytli proti Family, ačkoli jsme na ně měli určitou taktiku, dostali jsme od Profa s Razorem direkt a po velice pěkné hře jsme nakonec podlehli. Druhá hra proti Cechiemu byla naprosto neúprosná, jeho panda nám dávala naprosto a doslova přes prdel a po dvou prvních hrách jsme tedy hned prohrávali ve skupině 0:2. Nálada nám ale příliš neklesla, už jenom uvědomění, že jsme proti Family hráli vyrovnanou hru, nám samo o sobě zvedno sebevědomí. Zbylé 4 hry jsme tedy dopilovávali taktiky, utvrzovali jsme se v tom, co nám vyhovuje a získávali jsme jistotu v tom, co chceme hrát. Ze skupiny jsme tedy postupovali ze 3. místa do Winners bracketu, kde jsme hned první hru BO3 hráli právě proti eErines. Nešťastné na tom bohužel bylo to, že jsme měli odehrát první kola Play-off ještě tentýž den, což se nám bohužel křížilo s Online ligou, kde jsme měli odehrát třetí kolo Play-off. Ani jeden z protivníků však nechtěl ustoupit s časem zápasu a my jsme tak stáli nad rozhodnutím, kterou z těchto her odehrát a které se vzdát. Rozhodnutí bylo však poměrně logické, byli jsme na LAN turnaji, tudíž v danou chvíli byl pro nás mnohem důležitější první kolo Play-off, ačkoli jsme si tím naprosto zavřeli cestu v postupu online ligy, kde jsme dosavadně nenašli v jakékoli hře konkurenci. Game is hard, nedalo se s tim bohužel nic udělat.

První kolo Play-off tedy začalo a my jsme čelili eErines, kteří pro většinu znás jsou jak blízcí přátelé (toto je možná osobní názor), tak ale hlavně i ikonami naší DotA scény (Vilík, Miško, Tulex, Nekro, Subrandom). Motivováni tím, že chceme takto našlapaný team porazit, jsme získali naprosto výbornou náladu. Ačkoli to většina teamů kolem nás (omlouváme se řadě mezi námi, Royal D + Family) asi uplně nedokázali ocenit, řvaní, fandění a povzbuzování z obou stran nám dalo obrovký pocit herní pohody, euforie a naprosto výborné zábavě při hraní. Tim více nás potěšilo, že jsme po dvou naprosto nejlepších hrách na celém LanCraftu nakonec porazili naše herní vzory. Tímto bych chtěl poděkovat celému teamu eErines za nejlepší atmosféru při hraní, díky vám jsme získali takovej nájezd, kterej si myslím nikdo jiný za celý turnaj neměl. Jak řekl Vilík po hře: "Teď jste v nebi, co?", ano, byli jsme :). Díky motivaci, kterou jsme od kluků získali, jsme byli schopni se dostat až do finále, porazit další 2 teamy bylo v tu chvíli pro nás už pramálo nereálné, dali jste nám po první hře v play-off pocit, že dokážeme vyhrát i celý turnaj, né proto, že by jsme vás porazili, ale proto, že jsme díky vám získali obrovskej boost teamového ducha a pohody. Vždy je mi líto, když vyřadíme někoho, s kým hrajeme rádi, tím spíš někoho, komu jsem osobně nejvíc v celém turnaji fandil a přál jsem mu naprosté vítězství, ale vzali jste to s pohodou a klidem, přesně tak, jak to skuteční charaktery dělají.

Druhé kolo play-off se proti nám postavili kluci z Family + profheadshot. Na těchto hrát bylo už od začátku vidět, že působí špatná nálada na protivníky. My jsme naopak byli v naprosto nejlepší náladě, jakou jsme snad kdy při hraní měli a jelikož jsme my fungovali snad na 200% a kluci bohužel jeli na 50%, score 2:1 nakonec ukázalo, že teamová nálada dokáže ovlivnit hru takovym způsobem, jakou si někteří lidé nedokáží ani představit (viz. příspěvek na foru od někoho, který řekl, že je jedno, v jaké hraješ náladě, stejně musíš být schopný podat 100% výsledek. Bohužel, pleteš se.).

Finále Winners Bracketu proti nEph bylo v porovnání s předchozími hrami klidná hra bez většího napětí, kde jsme nenechali nepříteli využít chyby a naopak jsme skvěle reagovali na jejich. Kluci z nEph asi sami vědí, jak ty hry probíhaly, my jsme se v tu chvíli cítili naprosto nesmrtelní.

Bohužel, před Grand Finálem nastal problém, kdy Stoly byl v časové tísni, v 23:30 měl hrát koncert na festivalu s kapelou a tak jsme se snažili vše co nejvíce urychlit, bohužel čas stál neúprosně proti nám, tim hůře pro nás bylo, když jsme zapojili své periferie do počítačů na Stage a zjistili jsme, že stahování updatu bude minimálně půlhodina, ne-li víc. Další problémy nastaly s nastavováním teamspeaku, kdy jeden team se nemohl připojit na jeden TS server z důvodu kopírování ID, teď nevim jestli PC nebo sítě nebo čehosi, museli jsme tedy počkat, až technici vyřeší tento problém a ručně to na každém počítači opraví. Dále byl problém u Stolyho, který je zvyklý hrát na notebooku a rozložení externí klávesnice tak pro něj bylo noční můrou, naštěstí Jump povolil, že může použít vlastní notebook k hraní finále. Tak nebo tak, Finále začalo o snad bezmála hodinu a půl později, než bylo původně plánováno (alespoň si myslím, že to tak bylo plánováno). Naše rozhodnutí bylo jasné, vedli jsme díky postupu z WB 1:0, potřebovali jsme tedy vyhrát 2 rychlé hry, aby Stoly mohl stíhat koncert a nemusel odříkávat akci, na které mu tak záleželo. Začala hra a my, nabuzení a naprosto napumpovaní jsme odzačátku získávali náskok nad nEph. Bohužel, u konce hry se stalo to, co se stalo. Chyba byla na všech stranách, nemá smysl ukazovat, dalo se samozřejmě všemu předejít, kdyby admin zkontroloval nastavení lobby a upozornil by na to, že máme hrát na Local, taktéž jsme ale na to mohli upozornit my a nEph. Bohužel, více náhod rozhodlo o tom, že po spadnutí hry jsme už nemohli nahrát save. Ze stavu, v jakém byla hra před padnutím, jsme očekávali, že nEph uznají prohru první hry a pujdeme na další (z časového hlediska jsme to dokonce i potřebovali, další zdržování znamenalo pro Stolyho, že by koncert nestihl). Tím více nás však překvapilo postavení především Tonciho, vzápetí také Páji, kteří neúprosně stáli za tím, že hru v náš prospěch neuznají. Důvod samozřejmě měli, prohrát hru nechce nikdo, zvlášť ve finále, jak řekl Tonci: "Nikdo by přece v Grand Finále nevzdal hru", to já naprosto chápu, co ale bylo už do nebe volající, byla naprostá neochota vyřešit situaci kompromisem. Ať už jakkoli. nEph měli jasno. Díky streamu jsme měli přesný goldgraph, je možné, že jsme i viděli Lvl hrdinů, naše řešení tedy bylo, založit hru znova a s pomocí "cheatů" nastavit hru pokud možno do stavu, v jakém byla, než spadla. Nebylo by to samozřejmě dokonale přesné, byla by jiná minuta a pod., ale s argumentem: "To bych si klidně mohl refreshovat U, to je naprostá blbost" mě docela pánové zazdili. Bylo zde vidět, že jsou kluci v naprosto zoufalé situaci, kdy rozhodně nechtěli hrát další hru za stavu 2:0, jelikož sami věděli, že i kdyby jsme s pomocí cheatů uvedli hru do jakžtakž původního stavu, nemají šanci její výsledek již zvrátit. Jejich jediné řešení bylo, aby se šel "prostě rmk".  Nechci nějak špinit Martyho jméno, ale nakonec se rozhodl v naprostý prospěch pro team nEph, ačkoli poškození jsme tím byli pouze a pouze my. Chápu, že nechtěl přihoršit svým přátelům, přece jenom s Pájou streamoval nejednu akci a celé grand finále seděl za ním. V jeho situaci bych opravdu asi udělal něco podobného, pokud to byla jeho poslední adminská akce, tak chápu, že si chtěl radši udržet dobré vztahy s přáteli, než je vlastně vydat v nemilost prohrané hře. V tento moment pro nás celý turnaj ztratil smysl. Dobrá nálada a atmosféra vyprchala v rámci několika vteřin a my jsme měli jedinou jinou možnost, než akceptovat rmk. Sebrat se a odejít ze Stage. Být to možná jiná akce, udělali by jsme to, ale jelikož si vážíme organizátorů celého LanCraftu, zvláště pak Jumpa, už jenom z toho důvodu jsme to neudělali. Seequick byl velice blízko tomu, aby vytáhl Tonciho nebo Páju ven a vyřídil si to s nim ručně, nemusel to ani říkat, seděl jsem vedle něj, viděl jsem jeho pohled. Stoly musel zavolat klukům z kapely, že nemůže dorazit, v tuhle chvíli už totiž bylo jasné, že nemá šanci koncert stihnout. Nikdo z nás už neměl chuť vyhrát, kdo se podíval na ty 3 hry, bylo to vidět. Porovnat předchozí 3 hry proti nEph a poslední 3, ten rozdíl uvidí každý. Bez motivace vyhrát jsme neměli proti nEph šanci uhrát ani náhodou, přejeli nás jako děti rozdílem dvou tříd, ne-li víc. Každý z nás už myslel jenom na to, jak pojede domu a hodí to za hlavu, protože my jsme nepotřebovali vyhrát 1. místo, my jsme už byli sami pro sebe vítězové porážkou dvou nejlepších teamů, což pro nás byli a pořád budou eErines a Family. Jediné, co mě osobně na grandfinále nejvíce mrzí bylo to, že diváci neměli na co koukat.

Chtěl bych tímto také poprosit, aby tak nějak přestal veřejný hate na stranu nEph od některých lidí, přece jenom ty 3(2) hry vyhráli naprosto férově. My jsme s 2. místem více než spokojeni a teď jsme rádi, že už je klid :).

Na závěr bych chtěl velice poděkovat všem zůčastněným LanCraftu, doufám, že příště se zase s vámi uvidíme. Frozenkovi a Housence (a i jeho chlupaté housence, kterou nám všem venku ukázal) za naprosto vražedný záchvaty smíchu a vytváření zábavy po celou dobu LC. eErines za nejlepší hry, jaké jsme si mohli přát a hlavně Jumpovi za to, že organizuje takovouto akci, při které sjednocuje hráče, dává jim prostor k nejlepším zážitkům, změření sil a zábavě (pardon ale Jagger za 20,- -> autowin) a až na menší problémy s aktualizací Doty, vše bylo naprosto výborné a nebudu váhat přijet i příští rok.

Přeji vám pěkný zbytek léta, hodně úspěchů v dotě a hlavně nám komunito nezhořkni blbostma, které se staly :)

 

Robert "aG.Licitank" Vosika